Rozhovor s houževnatou KARIN PAVLOSKOVOU - 2. část

Praha, 11. listopadu 2012 - Jaké byly vnitřní motivy Karin Pavloskové k cestování? Ovlivnilo/proměnilo její osobní hodnoty? Postoj k mužům, lidem, současnému životu? Jak nahlíží na moderní medicínu? Jaký názor má na lidové léčitelství? Co si člověk v průběhu dlouhých plaveb uvědomí? O čem přemítá? Připravuje Karin další knihy? A co si ráda přečte? I o tom se dozvíte v pokračování rozhovoru…

V návaznosti na říjnové setkání s mořeplavkyní a cestovatelkou Karin Pavloskovou a na přání účastníků i těch, kteří na neformální setkání spojené s promítáním přijít nemohli, přinášíme krátký rozhovor. Navazuje na PRVNÍ ČÁST pořízenou před setkáním; najdete na webu YMBSA (ZDE). FOTOGRAFIE ze setkání najdete ZDE a také na FB YMBSA (podívejte se, lajkujte ;-). 

Jaké byly vaše vnitřní motivy k cestování? Ovlivnilo/proměnilo vaše osobní hodnoty?
Cestování mě baví. Chtěla jsem poznávat svět a psát o tom knížky, to byl asi i hlavní motiv všech cest. Určitě člověk cestováním a poznáváním vyzraje, váží si více domova a ve světě pak všeho, co zažil. Jak už jsem se jednou zmiňovala, mě hodně ovlivnilo moře, které s sebou přináší i pokoru a víru, vděčnost za každý den života…

Ovlivnily vaše cesty nějakým způsobem postoj k mužům, resp. lidem všeobecně? K současnému životu?
Myslím, že cesty spíše ovlivnily postoje mužů ke mně. Obdivovali mě, ale zároveň mi málokdo věřil, že něco v normálním životě myslím vážně. Jinak řečeno, byla spousta těch, co si mysleli, že se mnou se bude jenom užívat a cestovat a jen málokdo měl odvahu na nějaký vážnější vztah. Na druhé straně přiznávám, že jsem byla taky, možná i vlivem všech těch cest, dost vybíravá, a jak se říká, „normální“ chlap by mi nestačil. Často se mi taky po určité době zdálo, že mi nestačí ani ten „vyvolený“, a všechno jsem zase hatila a jela dál. Před třemi lety se ale objevil jeden cestovatel, vodák a „cvok“ v dobrém slova smyslu a vztah se povedl se vším všudy. Jinak k lidem mám vztah myslím pořád stejný. Nemluvím o svých cestách, a tak spousta lidí ani neví, co mám za sebou, a bavíme se úplně normálně o všem možném… Současný život je pro mě rodina a cestování s ní, nedovedu už si teď představit vydat se někam na delší dobu sama bez dětí a manžela. Jestli mají cesty na něco vliv, pak snad na jakousi vnitřní vyrovnanost a snad i velkorysost, která přehlíží spousty nepovedených maličkostí, jež dokáží jinak otrávit život, a ve vztahu je ji leckdy potřeba… (úsměv)

Proslula jste netradičním poznáváním světa. Procestovala jste velký kus světa. Na plachetnici jste obeplula postupně celý svět. Na lodi jste trávila i několik měsíců, často ve velmi provizorních, o to však dobrodružnějších, podmínkách. Co si člověk v průběhu dlouhých plaveb uvědomí? O čem přemítá?
Hodně vás svírá prázdno kolem vás. Uprostřed oceánu je člověk jak nepatrné smítko, a silně si uvědomí, jak málo stačí k tomu, aby bylo navždy smeteno. Kolikrát jsme se podivovali, že jsme tady opravdu týdny a někdy i měsíce jenom sami, na jinak tolik přelidněné planetě. O to blíže potom jste samotné přírodě, začnete si třeba povídat s delfíny, velrybami, nebo večer koukáte s úžasem do nebeské báně a fantazie vám vytváří úplně jinou dimenzi života… asi se mi to ani nepodaří popsat, dá se to podle mne jenom prožít. Zároveň si v těch chvílích uvědomíte, jak málo je toho vlastně k životu potřeba, aby byl člověk šťastný. A že si někdy za svůj pocit nespokojenosti můžeme jenom sami tím, že pořád chceme něco více a více, a přitom třeba nevidíme to podstatné, co už nás mohlo dávno naplnit.

Jste povoláním lékařka. Jako dobrovolná lékařka jste působila i během svých cest. Jaký je váš pohled a názor – coby vystudované lékařky, která na druhou stranu měla možnost na vlastní oči vidět práci lidových léčitelů, šamanů atd. – na moderní medicínu? Jaký názor máte na lidové léčitelství? Věříte v sílu přírody?
Během školy jsem se snažila nastudovat akupunkturu, léčitelství reiki a hodně jsem se zajímala i o přírodní medicínu. Nemohla bych plout po oceánu, aniž bych nevěřila, že síla přírody a energie, která nás obklopuje, má velký vliv na zdraví člověka a na jeho vyléčení. Klasickou medicínu ale uznávám na prvním místě. Myslím, že modernímu člověku z civilizovaného světa nemůže přírodní medicína nikdy přinést totéž, co lidem z „pralesa“, neslučuje se s ní podle mne její samotný základ, a to je styl života. A i když se člověk snaží jíst, pít a žít podle „přírody“, nebo dnes jak se říká, že se snaží udržovat zdravý životní styl, nikdy se tady nevyloučí vliv prostředí, v němž žije, stravy, kterou konzumuje, chození do práce, stres atd. atd. Pokud se nejedná o nějaké lehké onemocnění, tak bych své pacienty určitě léčila klasickou medicínou, tu přírodní bych si ale nechala jako pomocnou berličku při léčbě stavů, které třeba provází základní nemoc a pacientovi stěžují život a také v nouzi, do které se bohužel klasická medicína často i přes všechny moderní metody dostává…

O svých cestách jste napsala několik knih. První, Mořeplavecká odysea, je zcela rozebraná. Chystá se nějaký dotisk? Je na obzoru nějaká další a třeba i jiného žánru?
Rozebrané už jsou všechny tři první knihy - Mořeplavecká odysea, Drama mezi oceány i Ztroskotat a zvítězit. Dotisk se dělal pouze u knihy Drama mezi oceány. Popravdě řečeno zahlcuji nakladatelství Euromedia, které mi vydalo nejvíce knih, neustále svými dalšími novými knihami, a tak vždy, když zvažujeme, jestli dělat dotisk té předchozí nebo vydat úplně novou, tak samozřejmě toužím po vydání té nové.
Takže na obzoru je nějaká další kniha, ale zatím bych nerada předbíhala (úsměv).

Jaké knihy si ráda přečtete? Našich hostů se obvykle ptáme i na knižní či jiné tipy. Zaujala vás v poslední době nějaká kniha?
Ráda mám historické romány a dobrodružnou literaturu, knihy o horách a lidech, stejně tak příběhy z polárních krajů, téma moře je samozřejmě také na prvním místě. Nepohrdnu ani klasickými cestopisy. Manžel se mi směje, že knihkupectví je pro mě něco jako pro něj „Hornbach“, že mě tam raději nechce pouštět, abych kdy vylezla ven (smích).
V mládí bylo mým snem psát jako Jack London a dodnes miluju jeho romány. Poslední knihou, co jsem teď ale četla a co se mi moc líbila, byl život Alfreda Nobela. Není to žádná knižní novinka, ty popravdě řečeno nestíhám, ale knihovnu máme doma přes celý obývák, takže čas na pěknou knihu se vždycky snažím najít.

Foto: archiv Young MBSA/Daniel Šimpach 

Za rozhovor děkují a inspiraci k dalšímu psaní přejí Mirka Slámová a Lea Zídková