Listopadový host YMBSA VLADIMÍR FRANZ O ČESKÉ HYMNĚ

Praha, 4. listopadu 2014 - Česká státní hymna Kde domov můj patří – vedle znaku, vlajky a prezidentské standarty – mezi státní symboly České republiky. Píseň Kde domov můj pochází z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, poprvé uvedené v Praze v roce 1834. Hudbu k ní složil František Škroup. Rychle zlidověla a získala postavení národní písně. Čechy jsou tedy zemí, která má jako hymnu divadelní šlágr, poprvé uvedený před 180 lety. Ne každému konvenuje, ať už po hudební či obsahové stránce. Listopadový host platformy, skladatel VLADIMÍR FRANZ, se v textu Věnujme českou hymnu Norům, uveřejněném v Reflexu 01/2010, vyjadřuje k jednotlivým státním symbolům, kdy největší problém má právě s hymnou.

Pozastavuje se nad hudební i textovou stránkou:„ … Největší problém mám s naší státní hymnou. Autor hudby František Škroup jistě netušil, že z jeho důstojného díla (opery, orchestrální skladby) zbude sentimentální kuplet, zpívaný navíc slepým Marešem (nikoli Leošem). Vzdychající motiv se naší hudbou táhne jako červená nit: Bývali Čechové statní jonáci, Když jsem k vám chodíval přes ty lesy… Vrcholí pak v ne opakovatelně pivní sentimentalitě Hašlerova hitu Ta naše písnička česká …“ A k obsahu dodává: „Podstatně problematičtějším se mi jeví Tylův text. Úpění "posledního Čecha" hledajícího vysněný či ztracený domov. Po otázce, kam se ten domov vlastně poděl, následuje seznam jeho krajinných vymožeností, pohříchu v letním období, chybějí odkazy na faunu, o lidech nemluvě. Na konci písně detektivně odhalíme, že součet skal, luk, vod a borovic tvoří dohromady Čechy, potažmo domov můj (…)“
Střih. A ponurá vize možné budoucnosti: „Naše země je krásná, ač malá, nebývale rozmanitá. Každých deset kilometrů mění charakter, proto je jakýkoli lidský zásah vždy velmi patrný. Za čas budou Čechy beze zbytku posety papundeklovými podnikatelskými kadiboudami a tam, kde zbude trocha místa, vyroste megahypersuperlogistické centrum či hypermarket s olbřímím parkovištěm. Zvířata se přestěhují do měst a bory zmizí, jednak zásluhou lesních podniků nařezávajících lesy od západu, aby se staly snadnější kořistí prvního silnějšího větru a poté i Němců tvořících si zásoby, jednak ochránců přírody, tvrdících, že si příroda pomůže sama, což je vzhledem ke zvýšeným emisím a kyselým dešťům úplně logické. A na planině široké? No jasně, úložiště jaderného odpadu pro celou Evropu. Je přece přímo svatou povinností zahradníka nabízet kvetoucí zahradu coby potenciální smetiště či septik.“
Zdroj: Reflex, leden 2010. Odkaz na celý text najdete ZDE

A v zásadě obdobným způsobem smýšlí i skladatel VARHAN ORCHESTROVIČ BAUER, jenž má na kontě úpravu české hymny, do které zakomponoval motivy Smetany, Dvořáka i Mahlera. Myslí si, že se nemusíme stále litovat. „Chce to víc sebevědomí, hlavu vzhůru, jako za první republiky. Všimněte si, že národy, které mají víc sebevědomí, mají i sebevědomou hymnu. I jejich sportovcům se lépe vyhrává, když na stupních vítězů slyší něco majestátnějšího. Chtěl jsem připomenout, že z naší malé země vzešel stejně velký počet velkých skladatelů, jako například z Ruska nebo z Ameriky.“
A co má proti současné verzi? „Je až moc nostalgická, snová písnička, u které máme slzu v oku. Zaranžoval jsem ji v duchu Mahlerovy Osmé symfonie, exaltovaně, je tam to hrdé majestoso. A na švech jsem přidal rodinné stříbro - Smetanu, Dvořáka, Janáčka, tušeného Martinů. Udělal jsem to v době našeho předsednictví Evropské unie a doufal jsem, že tohle bude skvostná hymna, která světu ukáže naše odhodlání a sílu.“ Zdroj: aktualne.cz, CELÝ TEXT ZDE
 

I toto téma může zaznít na blížícím se neformálním setkání. PŘIJĎTE DEBATOVAT UŽ v úterý 25. listopadu. Podrobnosti v pozvánce níže. Registrace probíhají na adrese director@youngmbsa.cz