PETR KOPFSTEIN nejen o úspěchu na MS

Praha, 5. prosince 2013 - Na letošní Mistrovství světa v nejvyšší kategorii Unlimited vyslal český tým elitní piloty Petra Kopfsteina, který sdílel Extru 330SC (N-73KG) s pilotem Jeffem Boerboonem, a Martina Šonku. Pro Petra Kopfsteina, našeho člena a poradce pro sport, bylo MS velmi úspěšné. Vylétal si totiž (na cizím stroji!) 5. místo ve volné tajné sestavě a celkově 14. příčku. Po počátečních problémech s počasím a organizací se podařilo dolétat celkem 3 programy a nakonec ještě závěrečný Freestyle (v něm bodoval a bronz získal Martin Šonka). Letošní MS bere Petr jako další velmi cennou zkušenost. Touha dostat se do první desítky je prý opět silnější! Gratulujeme!

Letošní Mistrovství, které letělo zhruba šedesát pilotů ze 17 zemí světa, lze bezpochyby zhodnotit jako velice úspěšné, umístil jste se na celkovém 14. místě. Vnímáte to tak?
Musím přiznat, že toto umístění mě potěšilo. Opět jsem se totiž posunul ve výsledkové listině o notný kus kupředu oproti minulému mistrovství. První patnáctka nejlepších pilotů na světě je magická hranice pro každého z nás. Létá se zde na úrovni, kde z této skupiny může vyhrát již v podstatě každý pilot, rozdíly jsou již velmi malé.

S jakými ambicemi jste do klání šel? Jaké jsou vaše současné mety a cíle?
Mojí metou pro letošní rok byla právě výše diskutovaná první patnáctka, nelétal jsem totiž na svém stroji a proto bylo vše ještě o něco komplikovanější. Mety pro budoucí rok jsou první desítka na Mistrovství Evropy, a medailová pozice v družstvech. Letos nám totiž chyběl třetí pilot pro započítání do výsledků družstev, což byla velká škoda.

Jak byste MS zpětně krátce zhodnotil? Jaká byla organizace? Atmosféra?
Organizace takto logisticky náročných závodů je vždy velkou výzvou jak pro organizátory, tak pro piloty. Všichni závodníci si musí zajistit přesun svého letoun, respektive zapůjčení, a to v případě konání mistrovství v USA nebyl zrovna jednoduchý úkol. Někdy tedy organizace lehce vázla, ale ve finále se stihlo odlétat vše, co se odlétat potřebovalo pro platnost této soutěže.

Počasí vám prý příliš nepřálo. Prý vám počasí nedovolilo odlétat všechny plánované disciplíny. Jak moc vás počasí potrápilo a jaké to mělo dopady na vlastní soutěž?
Počasí je v létání faktorem, který může vše převrátit vzhůru nohama a to přesně platilo pro toto mistrovství. Vítr se měnil každou hodinu, a tak jsme museli měnit plány pro létání sestav téměř neustále. Někdy byl vítr až za limitem a nakonec jsme si museli odsouhlasit i navýšení těchto limitů, abychom mohli vůbec létat. Počasí ovšem poručit nejde, a tak to byl alespoň dobrý trénink psychické odolnosti každého jedince a dobrá zkušenost do budoucna.

Pokud si vybavuji správně poznatky ze setkání platformy a následného rozhovoru s vámi, tak se létá několik sestav – povinná, volná a volná tajná. Připomeňte nám prosím zkratkovitě proceduru sestavení této volné tajné sestavy. Právě v ní se vám povedl nejlepší výsledek, že? (skvělé 5. místo, pozn. L.Z.)
Jedná se o zcela jistě nejtěžší sestavu, kterou nikdo z nás nikdy předtím neletěl. Každý team navrhne do sestavy „svůj“ prvek, který je velmi náročný, většinou ho nikdo z ostatních teamů neletěl a tak je sestava plná těch nejtěžších prvků, které jdou vymyslet. Navíc ji letíte poprvé hned naostro a přípravu můžete dělat pouze na zemi jakousi vizualizací a podrobným rozborem. My piloti říkáme, že se v tajné „láme chleba“ nebo také „odděluje zrno od plev“. V této sestavě za mnou skončili i velmi zkušení závodníci s tituly Mistrů světa a Evropy. Škoda jen, že se nestihla odlétat druhá tajná sestava, na tu jsem si po úspěchu v první tajné hodně věřil a případný úspěch v této sestavě by mě v poli ještě o něco posunul.

Neletěl jste na svém stroji, sdílel jste Extru 330 SC (N-73 KG) s jedním z nejlepších současných amerických akrobatů Jeffem Boerboonem. Bylo to kvůli nákladné logistice? Nelimitovalo vás to? Nemohl být třeba výsledek – pokud byste letěl na vlastním speciálu – ještě lepší? Jak moc se Boerboonův stroj liší od toho vašeho?
Popravdě jsem byl velmi rád za možnost létat na tomto stroji, neboť přesun by byl nad možnosti plynoucí ze sponzorských prostředků. Logistika samotná je také velmi náročná i organizačně a mě tudíž problémy a starosti spojené s tímto přesunem odpadly a mohl jsem se věnovat převážně závodění samotnému. Stroj amerického akrobata Jeffa Boerboona je téměř identické specifikace, ale jak je u těchto strojů běžné, rozdíly byly poměrně velké. Měl jsem ovšem dostatek času si na speciál přivyknout a v závodě samotném jsem zásadní handicap rozhodně necítil. Speciály z kategorie Unlimited se navíc nedávají běžně k dispozici, a tak jsem rád, že jsem měl možnost načerpat další myšlenky a zkušenosti z létání s jiným strojem než vlastním.

Pokud se pilot rozhodne pro přepravu vlastního letounu za oceán, jakým způsobem se vlastně speciál přepravuje?
Existují dva způsoby, první rychlejší je dopravním letadlem, cesta trvá několik málo dní, ale je extrémně nákladná. Druhý levnější způsob, je lodní přeprava v kontejneru, časově je to ovšem nesrovnatelně delší varianta. Po tuto dobu nemáte samozřejmě stroj k dispozici, což těsně před závody není ideální situace. Já tedy mohl trénovat ještě několik dní před odletem za oceán.

Když člověk čte články o letecké akrobacii a českých reprezentantech, zejména o vás, Martinu Šonkovi a Marku Hykovi, nedokáže se ubránit dojmu, že mezi vámi – na rozdíl od reprezentantů z jiných sportů a sportovních disciplín – fungují velmi přátelské vztahy. Jak to mezi sebou máte s rivalitou? Zdá se, že nenarušuje vaše přátelství, spíše slouží k vzájemnému burcování k lepším výsledkům. Je to tak? Čím si to vysvětlujete?
Samozřejmě, že rivalita mezi námi existuje a je to tak správně, každý z nás chce logicky vyhrát. V našem případě nás ovšem rivalita pozitivně posouvá k lepším výsledkům a nenarušuje žádným způsobem naše vzájemné vztahy. Osobně mám z dobrých výsledků kolegů vždy radost a v osobním životě jsme přátelé. Na závodech jsme teď například s Martinem Šonkou strávili společně více než tři týdny. Mimo závody se sice moc často nevidíme, neboť bydlíme každý na jiném konci republiky a netrénujeme společně, to ovšem nic nemění na faktu, že děláme společnými silami maximum pro dobré jméno české akrobacie na světovém nebi. Snad budeme v budoucnu úspěšní a dosáhneme na mety nejvyšší.

To Vám samozřejmě za všechny členy a příznivce YMBSA přeji i já! Ať se daří!

Přečtěte si článek Ondřeje Šejnohy, AEROHobby 12/2013, který vyšel tento týden: TEXASKÝ ÚSPĚCH ČESKÉHO TANDEMU - STRANA 4 (zde), STRANA 5 (zde), STRANA 6 (zde).

Foto: archiv Petra Kopfsteina, FB Petra Kopfsteina 

Za rozhovor děkuje a úspěchy nejen sportovní přeje Lea Zídková